Hudební slovníček

Nastavení výšky každé struny (nebo tónu) nástroje. Ve standardním ladění kytary jsou prázdné struny E, A, D, G, H, E, od 6. po 1.; jiná ladění, například Drop D, mění jednu či více strun.

V praxi: Ladička

Tón, na který se ladí všechny nástroje, aby mohly hrát společně: dnešním standardem je komorní A (A4) na 440 Hz. Některé orchestry ladí o něco výš, proto vám ladička na tomto webu umožňuje nastavit A od 430 do 450 Hz.

V praxi: Ladička

Počet kmitů zvuku za vteřinu, měřený v hertzích (Hz). Čím vyšší frekvence, tím vyšší tón: komorní A má 440 Hz a A o oktávu výš 880 Hz.

V praxi: Ladička

Jednotka měření ladění: jeden cent je setina půltónu, takže oktáva má 1 200 centů. Ucho sotva zaznamená rozdíl do zhruba 5 centů, což je rozsah, ve kterém ladička na tomto webu zezelená.

V praxi: Ladička

Vlastnost zvuku, kvůli které zní nízko nebo vysoko, určená frekvencí kmitání. Není to totéž co hlasitost ani barva zvuku.

V praxi: Ladička

Nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny v západní hudbě, například z E do F nebo z C do Cis; na kytaře je to jeden pražec. Každý půltón násobí frekvenci zhruba 1,0595 a 12 půltónů tvoří oktávu.

V praxi: Harmonie

Vzdálenost dvou půltónů, například z C do D; na kytaře jsou to dva pražce. Pozor: v některých jazycích se „tón“ používá i jako synonymum pro tóninu („píseň je v tónině G“).

V praxi: Stupnice

Vzdálenost mezi dvěma tóny, počítaná ve stupních a měřená v půltónech: z C do G je čistá kvinta, 7 půltónů. Dává jméno velké tercii, čisté kvartě i všem ostatním a je základem sluchové výchovy.

V praxi: Učení

Interval mezi jedním tónem a dalším se stejným názvem, výš nebo níž. Frekvence se s každou oktávou zdvojnásobí (A 440 Hz, A 880 Hz) a oktáva má 12 půltónů; hlasový rozsah se obvykle měří v oktávách.

V praxi: Zpěv

Posloupnost tónů seřazených podle výšky, v rozsahu oktávy, podle pevného vzorce tónů a půltónů. Vycházejí z ní melodie, sóla i akordy tóniny.

V praxi: Stupnice

Sedmitónová stupnice se vzorcem celý, celý, půl, celý, celý, celý, půl. C dur používá jen bílé klávesy klavíru: C, D, E, F, G, A, H. Je to ta, která zní „veselě“, a základ diatonických akordů.

V praxi: Stupnice

Přirozený moll má sedm tónů se vzorcem celý, půl, celý, celý, půl, celý, celý a zní temněji než dur. A moll používá stejné tóny jako C dur, počínaje od A: A, H, C, D, E, F, G. Existuje také harmonický a melodický moll.

V praxi: Stupnice

Pětitónová stupnice bez půltónů mezi tóny, oblíbená pro sóla v rocku, bluesu a populární hudbě. Mollová pentatonika A má tóny A, C, D, E, G.

V praxi: Stupnice

Mollová pentatonika s jedním tónem navíc, „blue note“ (sníženou kvintou, nebo zvýšenou kvartou). Bluesová stupnice A má tóny A, C, D, Es, E, G.

V praxi: Stupnice

Stupnice vzniklá zahájením stejné řady tónů na jiném stupni. Mody durové stupnice jsou jónský, dórský, frygický, lydický, mixolydický, aiolský a lokrický, každý s vlastním charakterem: D dórský používá tóny C dur, od D do D.

V praxi: Stupnice

Soubor tónů a akordů, které se točí kolem jednoho klidového tónu, tóniky. G dur například používá stupnici G dur a má akord G jako střed.

V praxi: Harmonie

Durová a mollová tónina, které sdílejí stejné tóny a stejné předznamenání, jako C dur a a moll, nebo G dur a e moll. Paralelní moll je vždy o tři půltóny níž než dur.

V praxi: Harmonie

Soubor tří nebo více tónů hraných společně. Určuje ho základní tón a druh (dur, moll, se septimou…), které zapisuje akordová značka: C, Am, G7.

V praxi: Akordy

Akord ze tří tónů naskládaných po tercích: základní tón, tercie a kvinta. Základní trojzvuky jsou durový, mollový, zmenšený a zvětšený; C dur je C, E, G.

V praxi: Akordy

Čtyřtónový akord: trojzvuk plus septima, například C7 (C, E, G, B) a Cmaj7 (C, E, G, H). Je základem harmonie jazzu a bossa novy.

V praxi: Akordy

Akord hraný s jiným tónem než základním v basu. V prvním obratu je v basu tercie; ve druhém kvinta. C/E je C dur v prvním obratu.

V praxi: Akordy

Akord, jehož nejnižší tón není základní, zapsaný s lomítkem: C/E je C s E v basu a G/H je G s H v basu. Je to způsob, jak nechat basovou linku chodit tón po tónu.

V praxi: Akordy

Systém, který zapisuje akordy písmeny a znaky nad textem: C, Dm, G7, F♯m7(♭5). Každé písmeno je tón (C, D, E, F, G, A, H) a zbytek udává druh akordu.

V praxi: Akordy

Způsob, jakým jsou tóny akordu rozloženy: které tóny, v jaké oktávě a v jakém pořadí. Stejný akord má mnoho voicingů, otevřenějších či uzavřenějších, a každý mění barvu zvuku.

V praxi: Akordy

Akord hraný tón po tónu, za sebou, místo všech najednou. Může jít nahoru, dolů nebo se střídat a je základem mnoha vzorců prstové hry, sól i pěveckých rozezpívání.

V praxi: Akordy

Dvoutónový akord, základní tón a kvinta (někdy s oktávou), bez tercie, takže není ani dur, ani moll. Zapisuje se s 5, jako v E5, a hojně se používá ve zkresleném rocku.

V praxi: Akordy

Akordy postavené na každém tónu stupnice, využívající jen tóny této stupnice. V C dur jsou diatonické akordy C, Dm, Em, F, G, Am, B°.

V praxi: Harmonie

Pozice tónu nebo akordu ve stupnici, počítaná od tóniky a zapisovaná římskými číslicemi (I, ii, V). V tónině C je pátý stupeň G.

V praxi: Učení

Role akordu v tónině: tónika (klid), subdominanta (vzdalování) nebo dominanta (napětí, které volá po rozvedení). V C dur je C tónika, F subdominanta a G dominanta.

V praxi: Harmonie

Diagram, který řadí 12 tónin po kvintách (C, G, D, A, E…), kde každý krok o kvintu nahoru přidává do předznamenání další křížek. Ukazuje, které tóniny jsou sousedé a které akordy k sobě patří.

V praxi: Harmonie

Sled akordů, který se v písni opakuje, například I–V–vi–IV. Skladatel na tomto webu navrhuje další akord postupu podle nálady, kterou vytváří.

V praxi: Skládání

Svorka, která přitiskne všechny struny na jednom pražci a zvýší tón o půltón na pražec, takže můžete hrát snadné tvary akordů v jiné tónině. S kapodastrem na 2. pražci zní tvar C jako D.

V praxi: Harmonie

Změna písně nebo postupu do jiné tóniny posunutím každého tónu a akordu o stejnou vzdálenost: posun o 2 půltóny nahoru změní C na D a G na A. Používá se k přizpůsobení písně hlasu nebo nástroji.

V praxi: Harmonie

Technika, při které jeden prst, obvykle ukazováček, přitiskne několik strun najednou na stejném pražci, jako příčka. Díky ní je na kytaře možný akord F a stejný tvar lze posunout na jakýkoli pražec.

V praxi: Akordy

Způsob hry, při kterém struny akordu zní jedna po druhé, prsty (nebo trsátkem), místo aby se drnkaly společně. Obvykle se palec stará o bas a ostatní prsty o vysoké struny.

V praxi: Doprovodná stopa

Vzorec pohybů pravé ruky, dolů a nahoru, který dává rytmus kytarovému doprovodu. Pop, samba, reggae i bossa nova mají každé svůj.

V praxi: Učení

Rytmický pocit stylu, složený z rytmu a přízvuků: groove baiãa, sambu, bluesu. V doprovodné stopě určuje groove, jak do sebe basa, bicí a akordy zapadají.

V praxi: Doprovodná stopa

Podklad s harmonií, basou a bicími, bez melodie, nad kterým se hraje nebo zpívá. Na tomto webu napíšete akordy a podklad hraje ve smyčce, v tempu a groovu, které zvolíte.

V praxi: Doprovodná stopa

Údery za minutu (beats per minute): kolik dob se vejde do 60 vteřin, nejběžnější míra tempa. Každá doba trvá 60 000 ÷ BPM milisekund; při 120 BPM je to 500 ms.

V praxi: Metronom

Rychlost hudby. Může se udávat v BPM nebo italským pojmem, například Andante (krokem) a Allegro (rychle a živě), jejichž rozsahy BPM se podle zdroje liší.

V praxi: Metronom

Dělení hudby do pravidelných skupin dob, zapsané jako zlomek na začátku osnovy. Horní číslo říká, kolik dob je v každém taktu; dolní, která hodnota noty odpovídá jedné době: ve 4/4 čtyři čtvrťové noty.

V praxi: Metronom

Taktové označení, ve kterém se každá doba dělí na dvě části, například 2/4, 3/4 a 4/4. Valčík, ve 3/4, má tři doby v taktu.

V praxi: Metronom

Taktové označení, ve kterém se každá doba dělí na tři, například 6/8, 9/8 a 12/8. Takt 6/8 má dvě doby, každou ze tří osmin.

V praxi: Metronom

Taktové označení, ve kterém se doby seskupují do nestejných částí, například 7/8 počítané 2+2+3 nebo 5/4 počítané 3+2. Je běžný v jazzu, progresivním rocku a balkánské hudbě.

V praxi: Metronom

Rozdělení každé doby na menší stejné části: dvě osminy, tři triolové noty, čtyři šestnáctiny. Počítání dělení udržuje rytmus stálý; metronom na tomto webu hraje od 1 do 8 kliknutí na dobu.

V praxi: Metronom

Skupina not, která dělí dobu jiným způsobem než obvykle. Nejběžnější je triola: tři noty na místě dvou, například tři osminy v čtvrťové době. Existují také kvintoly, sextoly a septoly.

V praxi: Metronom

Přesunutí přízvuku na nepřízvučnou dobu nebo nepřízvučnou část doby: nota začíná mimo silnou dobu a drží se přes ni. Právě ona dává sambě a funku jejich švih.

V praxi: Učení

Nota, která padá mezi doby, na nepřízvučnou část doby („a“ v „1-a-2-a“). V reggae hraje kytara na odraz.

V praxi: Učení

Dva nebo více rytmů s různými pulsy najednou, například 3 proti 2 (tři noty v čase dvou) nebo 4 proti 3. Metronom na tomto webu hraje každý hlas s vlastním zvukem, abyste tyto poměry procvičili.

V praxi: Metronom

Přístroj, který odměřuje čas pravidelnými kliknutími, v počtu dob za minutu, který zvolíte. Používá se k přesnému cvičení, postupnému zvyšování rychlosti a udržení stálého rytmu.

V praxi: Metronom

Způsob hry, při kterém jsou osminy nerovnoměrné: první trvá déle než druhá, podobně jako triola, jejíž první dvě noty jsou svázané. Je znakem jazzu a bluesu; metronom na tomto webu má možnost swingu.

V praxi: Metronom

Interval mezi původním zvukem a jeho ozvěnou, v milisekundách. Aby ozvěna zapadla do groovu, používá se zlomek doby: při 120 BPM trvá čtvrťová nota 500 ms a tečkovaná osminová 375 ms.

V praxi: Metronom

Rozpětí mezi nejnižším a nejvyšším tónem, který hlas zazpívá pevně, měřené v tónech, půltónech nebo oktávách. Test na tomto webu počítá tón, který udržíte půl vteřiny.

V praxi: Zpěv

Část rozsahu, ve které hlas zní nejpohodlněji a kde melodie písně tráví většinu času. Je kratší než rozsah a pomáhá vybrat tóninu pro zpěv.

V praxi: Zpěv

Rozdělení hlasů do typů podle rozsahu a barvy: bas, baryton a tenor mezi mužskými hlasy; alt, mezzosoprán a soprán mezi ženskými. Rozsah napovídá typ, ale rozhoduje barva hlasu a učitel zpěvu.

V praxi: Zpěv

Pěvecké cvičení na samohlásku, bez textu, ve kterém se krátká fráze opakuje a pokaždé jde o půltón nahoru nebo dolů. Rozezpívá hlas, trénuje intonaci a rozšiřuje pohodlný rozsah.

V praxi: Zpěv

Symbol na začátku osnovy, který říká, jaký tón leží na které lince. Houslový klíč označuje G na druhé lince a je pro vysoké hlasy a nástroje; basový klíč označuje F na čtvrté lince a je pro nízké.

V praxi: Učení

Soubor pěti linek a čtyř mezer, na které se zapisují noty: čím výš nota v osnově leží, tím vyšší je tón. Pomocné linky osnovu prodlužují nahoru i dolů.

V praxi: Učení

Křížky nebo béčka napsaná hned za klíčem, která platí pro celou skladbu a ukazují tóninu. Jeden křížek (Fis) znamená G dur nebo e moll; jedno béčko (B♭) F dur nebo d moll.

V praxi: Učení

Symboly, které ukazují, jak dlouho která nota trvá: celá nota, půlová, čtvrťová, osminová, šestnáctinová a tak dále, každá s polovinou hodnoty té předchozí. Ve 4/4 má čtvrťová nota jednu dobu.

V praxi: Učení

Znaménko, které mění výšku tónu: křížek (♯) ji zvyšuje o půltón, béčko (♭) ji o půltón snižuje a odrážka (♮) změnu ruší. Platí do konce taktu.

V praxi: Učení

Cvičení rozpoznávání intervalů, akordů, stupňů stupnice a rytmů sluchem, bez pohledu do not. Web nabízí cvičení v kolech po 10, s rytmickým diktátem a „zazpívejte tón“.

V praxi: Učení